Ivan Mládek

zpěvák a hudebník

Radio Luxembourg je jedním z viníků mého celoživotního potácení se po českých a slovenských pódiích.

Když se řekne "Luxembourg", okamžitě se mi vybaví ucho přilepené na šumícím rušeném rádiu a blaho i z malých útržků jazzové muziky, které si mi podařily zaslechnout. Nejsem si jistý, zda za můj špatný poslech mohly komunistické rušičky anebo naše staré blbé rádio Tesla, ale v každém případě se v padesátých letech dixieland nikde nehrál a nevydávaly se s ním žádné desky. Pár standardních  desek s australským Graeme Bellem mezi lidmi bylo, ale ty se platily snad jen zlatem. Byly natočené v Praze v roce 1947 ještě před "vítězným únorem" na festivalu mládeže, kterého se Bellův dixieland zučastnil. Nakonec se mi jednu jejich desku podařilo ziskat, byla puklá a spojená roztavenou gramofonovou jehlou, takže to při přehráváni neustále periodicky praskalo. Ale stejně to byla rozkoš.  Byly na ní skladby My sister Kate a myslím ještě Ballin the Jack, a to byla v té době pro nás začínající jazzové hudebníky vedle Radia Luxembourg a pořady Willise Cannovera na Hlasu Ameriky jediná inspirace. I když jsem anglicky neuměl, nikdy mně angličtina v těchto pořadech  nevadila, naopak přidávala vzrušujícimu jazzu ještě větší nádech "zakázaného ovoce". A tak Radio Luxembourg je jedním z viníků mého celoživotního potácení se po českých a slovenských pódiích. Jazzovým hudebníkem jsem se sice přes veškerou snahu nestal, ale nebýt zapálení do jazzu, asi bych nenapsal žádnou písničku, asi bych ani nezpíval a ani bych nic veselého nenapsal. Nebyl by důvod, psát jsem začal jen kvůli zpestření našich hudebních pořadů. Takže milé Radio Luxembourg, díky!