Laxík pro mě byl zdrojem inspirace a silných emocionálních zážitků.
Když se řekne Radio Luxembourg, okamžitě se mi vybaví mládí a hlas moderátora, který mi z London West One posílal úžasnou muziku šedesátých let. Hank Marvin ze Shadows a skladba Apache anebo Peter Gunn od Duane Eddyho, to byly hity, kvůli kterým jsem začal hrát na kytaru, a díky Beatles, jejichž písničky jsem poslouchal s tužkou a papírem v ruce, abych si mohl opsat akordy, jsem začal komponovat. Laxík pro mě byl zdrojem inspirace a silných emocionálních zážitků, které nepodléhaly inflaci snadné dostupnosti, protože ne pokaždé se mi ho podařilo na krystalce naladit. Vzpomínám na tuto stanici velmi rád a s vděčností, protože významně ovlivnila celý můj další život.
Radio Luxembourg je jedním z viníků mého celoživotního potácení se po českých a slovenských pódiích.
Dodnes umím s dokonalým anglickým přízvukem větu: „Radio Luxembourg, your Station of the Stars.“