Plavci Rangers

skupina

To nebylo vo řeči, ale vo srdíčku.

Mirek Řihošek, Maxmilian Presser, Franta "Goliš" Drápal

 

Poslouchali jste Radio Luxembourg?

FD+MŘ: No jasně!

FD: Teda spíš jsme ho lovili, protože tomu nebylo moc rozumět, vono se to trošku přerušovalo. To se trochu pohnul větr a šlo to jinam (smích)... bylo třeba pořád dolaďovat, ale šlo to.

MP: Já jsem ho poslouchal na tátovém rádiu Phillips. Von na tom poslouchal samozřejmě Svobodnou Evropu a já jsem na tom poslouchal Radio Luxembourg. Stejně jako Míra, tak jsem měl tužkou namalovanou čárku, kam to mám naladit a plus mínus jeden mili... - co milimetr! Půl milimetru, tak to bylo úplně jindá, žejo... (smích)

MŘ: Kupodivu my jsme měli doma docela dobrý rádio, ale já jsem Luxembourg nejlíp chytal na takovýho malýho - Talismana - se to jmenovalo, což bylo takové téměř příruční bakelitové rádio (smích). Takže z toho jsme tak nějak čerpali inspiraci, když nám bylo patnáct let.

V jakých to bylo letech?

MŘ+MP: V šedesátejch, tak šedesát dva, šedesát tři, čtyři...

FD: Já jsem to poslouchal vo deset let pozdějc.

Jaký význam pro vás tehdy mělo Radio Luxembourg?

FD: Že tam byly většinou novinky. Kupodivu, že na nějakém rádiu byly novinky, co vyšlo za jakej bigbít. Když vyšel In rock a nějaký tady ty věci vod Deep Purple, tak to jsem prvně slyšel tam.

MP: Ten význam spočíval v tom, že tam vůbec byla nějaká hudba! Tady se pouštělo "Šel Frantík kolem zahrádky" a takovýhle kraviny. Yvetta Simonová a podobně, žejo. My jsme tehdy neměli takový ty věci jak jsou dneska, ty peoplemetry a sledovanost, a to dycky byl nějakej vodpovědnej chlapík, který tam dal to, co se mu akurát líbilo, žejo.

MŘ: Radio Luxembourg bylo takové otevřené okénko na západ...

MP: Pootevřené... (smích)

MŘ: Pootevřené okénko na západ, co se týče muziky.

FD: Tam jde hlavně vo to, že to mělo pořád vývoj. Pořád to šlo dopředu, jak se měnila muzika, tak furt to bylo nový. Takže Mirek tam poslouchal v podstatě country, Shadows...

MP: House of the Rising Sun, to sem tam třeba slyšel poprvý...

FD: ...pak jako třeba jak šly ty kapely, Yardbirds a tady ty, Clapton, Jimmy Page, pak ty Deep Purple a Led Zeppelin. Všechno, všechno to tam bylo, všechno co šlo nahoru, co se vobjevilo, tak to tam dali, a to byla úžasná inspirace.

MŘ: Hrálo se tam to, co bylo v tu dobu prostě moderní.

Mělo na Vás Rádio Luxembourg v té době nějaký vliv?

MŘ: Určitě jo. Já myslím, že jsme už tehdy začínali s Honzou Vančurou trošku hrát. Vzpomenu si na takovou hodně starou písničku, kterou jsme vlastně podle Radia Luxembourg hráli - Abilene. To byla taková vlastně tehdy už country písnička, což jsme tehdá ale ještě dobře nerozeznávali. Ale tu jsme potom v pozdějších letech již nehráli, tu naopak nahráli Greenhorni (smích).

MP: A já s Brabcem taky, žejo (smích). Jinak mě Radio Luxembourg ovlivnilo samozřejmě taky, protože jsem díky němu vůbec konečně poslouchal hudbu. Tu Abilene, tu jsem potom nahrál s tím Jiřím Brabcem a Hamiltonem IV., protože Hamilton IV. přijel do Česka a právě s ním jsme tady udělali jedno elpíčko. To bylo ale už někdy v osmdesátých létech.

MŘ: Takže s těma umělcema, který jsme za mlada poslouchali skrz Radio Luxembourg, Max dokonce později natáčel desku (smích).

Co se vám vybaví, když se řekne Radio Luxembourg?

MŘ: Já si vzpomínám, že už jsem se začínal trošku učit hrát na kytaru a na Radio Luxembourg se vobjevovali hodně Shadows, jako kytarová skupina, takže to mě hodně voslovilo a taky ovlivnilo. Taky Hanka Marvina jsem tam slyšel, to byl profesor ve hře na elektrickou kytaru, který krásně čistě hrál...

MP: ... a hezky vyslovoval!

Co tedy ta angličtina, hrála nějakou roli, rozuměli jste jí?

MP: No nerozuměl jsem tomu a nerozumím tomu dodnes. (smích)

MŘ: My jsme se tehdy samozřejmě té angličtině moc nevěnovali, my jsme uměli spíš  rusky než anglicky. Teď je doba jiná, teď se lidi určitě chtěj učit anglicky, protože mají tu možnost někam cestovat. My jsme takovou perspektivu moc neviděli, takže s angličtinou byl problém. Moc jsme tomu nerozuměli. Nebo respektive - skoro vůbec. (smích)

FD: Ale to bralo srdíčko. To nebylo vo řeči, ale vo srdíčku.

Napadá vás ještě něco, co by jste chtěli říct?

FD: Jenom to, že rozhodně z mojích vrstevníků si nemyslím, že by někdo neznal Radio Luxembourg. Že to pozná vlastně každej.

MŘ: Já bych ještě řekl, že v tý době, vo který mluvím, teda ty šedesátý léta, tak to bylo pro nás takový světýlko na konci tunelu. (smích)

 

Rozhovor zaznamenala Veronika Štefečková.